Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • Deutsch
  • English

Obsah

Turistický kroužek - Expedice MUHU

V úterý dojíst poslední sousto u oběda, zkontrolovat plnou polní, bundu a čepice a vyrážíme za dobrodružstvím, která naskýtá expedice „MUHU“. Proč právě MUHU? Jako mají Orlické hory svého Rampušáka, Krkonoše Krakonoše, mají Jizerské hory svého vládce hor Muhu. A tak naše cesta směřuje přes Prahu do Jizerských hor. Přechodným domovem na podzimní prázdniny se nám, dětem turistického kroužku ZŠ a MŠ Chotýšany, stala jedna z tříd Základní školy v Lučanech nad Nisou. Po náročné cestě s plnou polní, si unavení vybalujeme a připravujeme na večerní program a spaní ve třídě, která se nám na těch pár dnů stala nejen ložnicí, hernou, ale i místem vyprávění, sdělování si zážitků a společných lumpáren.
Ve středu si pro nás Muhu naplánoval výlet za Krakonošem do sousedních Krkonoš, do Harrachova k Mumlavským vodopádům. Cesta vláčkem byla příjemná, z oken jsme pozorovali život v horských údolích a barevné změny, které nabízela příroda. Zelenou paletu barev jehličnanů doplňovaly barvy od žluté přes oranžovou až po červenou. Samotné vrcholky hor se bělaly, ty už pokrýval sníh. Procházka k vodopádům byla velmi dlouhá. Zpestřili jsme si ji zastavením na svačinu a odpočinek, pohledy na skokanské můstky, Čertovu horu či plněním úkolů „liščí stezky“. To co pro nás nachystal Krakonoš u Mumlavských vodopádů stálo za to. Koryto říčky Mumlavy bylo po tání prvního velkého přídělu sněhu plné vody. A tak vodopád byl skutečným vodopádem a kapičky vody, tříštící se o kameny, dopadaly na naše tváře. Další kroky Harrachovem následovaly našeho průvodce Janečka, jednoho z nejmladších členů našeho kroužku, který nás vzal na „Rejžák“ (Rýžoviště), aby nám ukázal ráj všech lyžařů a pochlubil se, kterou ze sjezdovek už má za sebou. Od Janečka také už víme, ve kterém hangáru parkují rolby. Při zpáteční cestě na základnu jsme sbírali síly, abychom se mohli pustit do přípravy večeře a večerních her. Tou nejoblíbenější byl kvíz před spaním, kdy se Petra ptala a Mirka přidělovala body. Snaha o získání bodů byla veliká, protože ten, kdo jich nasbíral nejméně, měl druhý den službu v kuchyni.
Ve čtvrtek jsme vyrazili s vládcem hor Muhu vláčkem do Liberce. Muhu pro nás přichystal ošklivé počasí, pršelo a nám se vůbec nechtělo z pelíšků. Skvělým startem do nového dne byla snídaně – vánočka s mandlemi z místní pekárny. Při odchodu ještě přibalit do batůžku křupavé houstičky se sýrem a hurá na výlet. Z libereckého nádraží jsme jeli tramvají za našimi kamarády do zoologické zahrady. Počasí se umoudřilo a my jsme se zájmem pozorovali zvířata ve výbězích a pavilonech. Nejvíce času jsme strávili u šimpanzů. Právě měli oběd a my sledovali, jak se cpou banány a uždibují hroznové víno. A co teprve bílí tygři! Po prohlídce ZOO jsme se nechali inspirovat šimpanzi a křupavé housky doplnili banány. Po té už jsme se vydali do botanické zahrady. Venkovní část nám nabídla už jen pár květů odkvetlých růží a nádherné skalky. Za to skleníky! Společně s Petrou a Mirkou jsme procházeli jednotlivými pavilony a poznávali rostliny jihoamerického deštného pralesa, sukulenty z pouští Asie a Afriky a hledali rostliny, které pěstují maminky jako pokojové. V botanické zahradě jsme se seznámili nejen s rostlinami, ale i životem podmořského světa v obrovských akváriích.
V pátek vystřídalo na obloze ošklivou šedou barvu sluníčko. Po vydatné snídani jsme se vydali na túru po rozhlednách Jizerských hor. Z Lučan jsme šli táhlým kopcem na Bramberk, tady byla rozhledna zavřená a tak jsme se vydali na další – Slovanku. Lesní cestou jsme scházeli do údolí. Cesta byla o to krásnější, že ji lemovaly zbytky sněhu a to bylo pro nás děti z turistického kroužku, něco k vyžití. Asi byste čekali, že se budeme koulovat, ale my jsme poznávali stopy zvířat. V údolí nás zaskočil malý Janeček otázkou, jestli nejsme náhodou v Horním Maxově. Podle mapy jsme zjistili, že v Maxově jsme. Odtud už jsme šli členitým terénem k rozhledně Slovanka. Ta byla poslední, kterou jsme dnes zdolali. Hezké počasí nám poskytlo nádherný rozhled do okolí, mimo jiné i na Ještěd. Cesta zpět byla dlouhá, ale krásná. Slunné počasí nám nabídlo nezapomenutelné panoráma Jizerských hor a nám ani nepřišlo, že máme ve svých nohách více než dvanáct kilometrů. Podvečer na základně patřil hrám. Nejlepší byl úkol od vládce hor Muhu, kdy jsme po tmě, jen při svíčkách, museli najít zašifrovanou zprávu a vyluštit jí. Za správné splnění jsme získali vzkaz, kde najdeme Petru s Mirkou, které pro nás společně s vládcem hor Muhu přichystali překvapení s malou odměnou v jejich království. Hádejte kde? Přece v kuchyňce! Tím překvapením byl výtečný pudinkový pohár s ovocem a odměnou, v podobě upomínkových předmětů - tužky a razítka. Pro Petru s Mirkou byla největší odměnou naše rozjařená kukadla a plná bříška. A po tom všem se pustit do balení, ach jo! Každý kdo to zažil, to zná - čí jsou to tepláky, komu chybí mikina, kdo má můj ručník? Po chvíli však uleháme do našich pelíšků a škemráme o poslední otázky kvízu, při kterých užijeme spoustu legrace. Třeba při otázce: Kdo je to masařka? Moucha nebo žena řezníka? Večer nám nešlo usnout, protože jsme věděli, že zítra odjíždíme, i když někteří mladší kamarádi se domů moc těšili. Měli za sebou první výpravu s plnou polní, možná první odloučení od mámy a první našlapané kilometry. Bylo nám všem smutno, že expedice „MUHU“ končí.
V sobotu ráno dobalit, uklidit třídu, poslední snídaně a my se rozloučili a vyrazili domů bez dvou ztracených čepic, tří vypadlých zoubků, ale s tisíci krásných zážitků.
Závěrečnou tečkou za naší výpravou byl dort v podobě cestovní kabely, který pro Petru upekla jedna z členek kroužku Alička s maminkou. A tak se v pondělí po obědě uskutečnila neplánována schůzka a my si společně s Petrou na piškotové dobrotě s banány a marcipánem pochutnali. Mňam!!!
Škoda jen, že si námi nemohl pochutnat i vládce Jizerských hor Muhu.


Děti z turistického kroužku ZŠ a MŠ Chotýšany

 

Stránka

  • 1

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Stránka

  • 1